Klíčovou vlastností mentálně odolných lidí je, že věří, že co se děje má svůj význam-smysl. Lidé resilientní / houževnatí / mentálně odolní, ať je nazveme jakkoliv, mají sklon k tomu, aby viděli smysl i v těžkých časech.

Houževnatí lidé mají hlubokou víru, často podpořenou silně drženými hodnotami, že život má smysl. Asi všichni jsme se setkali s lidmi, kteří se pod nátlakem začnou hroutit a hořekovat: “Proč se to musí dít mě?” Tito lidé se považují za oběti a život v útrapách pro ně neznamená žádné ponaučení. Ale houževnatí lidé vymýšlejí konstrukce o svém utrpení, aby vytvořili nějaký smysl pro sebe i pro ostatní. Tato dynamika tvorby významů je, souhlasí většina výzkumníků, způsob, jakým odolní lidé budují mosty od současných těžkostí k plnější, lépe konstruované budoucnosti. Tyto mosty pomáhají vidět současnou situaci jako zvládnutelnou. Tento koncept byl krásně formulován Viktorem E. Franklem, rakouským psychiatrem a přeživším z Osvětimi. Uprostřed ohromujícího utrpení Frankl vynalezl logoterapii “smyslovou terapii”.

Ve své knize Člověk hledá smysl (Man’s Search for Meaning) Frankl popsal klíčový okamžik v táboře, kdy vyvinul logoterapii – terapii smyslem. Jednoho dne byl na cestě do práce a obával se, zda by neměl vyměnit svou poslední cigaretu za misku polévky. Přemýšlel, jak bude pracovat s novým předákem, o kterém věděl, že je obzvláště sadistický. Najednou byl znechucen tím, jak triviálním a bezvýznamným se jeho život stal. Uvědomil si, že aby přežil, musí najít nějaký smysl. Frankl tak učinil tím, že si představoval, že po válce přednáší o psychologii koncentračního tábora, aby pomohl ostatním pochopit, čím si prošel. I když si ani nebyl jistý, jestli přežije, Frankl si vytvořil nějaké konkrétní cíle. Podařilo se mu tím povznést se nad utrpení okamžiku. Jak uvedl ve své knize:

“Nikdy nesmíme zapomínat, že můžeme najít smysl v životě, i když čelíme beznadějné situaci, když čelíme osudu, který nelze změnit.”